Dobšický mužík

 

Kraj: Jihočeský 

 

Okres: Strakonice

 

GPS souřadnice: 49.4688931N, 13.8807489E

 

Menhir Dobšický mužík naleznete zde: https://mapy.cz/s/dofekazevu

 

Nebylo by to cesty v jižních Čechách, aby mne občas nezavedla k menhiru. V poslední době potkávám menhirů tolik, jako by byly na každém kroku. To samozřejmě nejsou, já vím. Tentokrát mne cesta necesta zavedla k menhiru, který se jmenuje Dobšický mužík.

Svištěl jsem lesem nelesem, cestou necestou. Chvilku mne provázel potůček, ale jen co jsem začal stoupat do kopečka, potůček mne doprovázet přestal. Příjemné šumění vodičky bylo ta tam. Naštěstí kamarádi ptáčci mi pěli do kroku a mne se tlapkalo, jedna radost.

Počasí toho dne nevědělo, co by. Chvilku na mne z nebe koukal Puňťa a vyhříval mi kožíšek svými paprsky. O malou chvilku později se tak rozchumelilo, že jsem málem na cestu neviděl. Pak se počasí umoudřilo a do kožíšku už mi jen občas přiletěla vločka.

Tlapkal jsem lesní cestou do mírného kopečka. Co chvilku byla cesta plná voňavého bahýnka, které svádělo k láznění. Ale jako správný Frája jsem vždy odolal. Přeci jen, Puňťa mne neprovázel tak často, abych mohl kožíšek bahýnku svěřit. Vždy jsem proto pokušené odolal a svištěl stále kupředu a byl jsem zvědav, kam mne lesní cesta zavede.

Tlapky mne nesly stále do kopečka. Čím blíže vrcholku jsem byl, tím se cesta více kroutila. Čím se cesta více kroutila, tím byl les kolem mne hustší. Čím byl les kolem mne hustší, tím radostněji jsem tlapkal. Najednou, zničehonic, se les přede mnou otevřel, cesta skončila a přímo přede mnou byl les plný vysokých stromů. Musel jsem se rozhodnout. Mohl jsem pouze doprava, dále stoupat do mírného kopečka. Nebo jsem se mohl vydat doleva a tlapkat z mírného kopečka.

Po dlouhém stoupání jsem zvolil cestu z kopečka. Měl jsem takovou radost, že už netlapkám do kopce, že jsem se samou radostí rozsvištěl. Svištěl jsem z kopečka, přímo za famfrňákem. Když očadla zmerčila pěšinku, cestu jsem opustil a svištěl jsem po pěšince.

Cesta mi utíkala tak krásně od tlapek, že už ani nevím, jak dlouho jsem svištěl. Z nenadání se les po mé levé tlapce změnil a jen mrňousek od cesty jsem uviděl v celé jeho kráse menhir, který byl vysoký tak jako dospělý člobrda.

To se ví, musel jsem jít na průzkum. Několikrát jsme menhir obsvištěl abych zjistil, že je na místě sám. Stojí tu sám, samotinký, žádný další menhir na místě není. Zato ho tu stráží mladé rozčepýřené stromky.

To vám musím štěknout kamarádi. V poslední době jsem potkal spoustu menhirů, ale ještě žádný na místě nebyl sám. Vlastně ještě něčím se tento menhir liší od ostatních. Tento menhir má jméno. Jmenuje se Dobšický mužík. A podle pověsti prý pomalu kráčí do Dobšic. A až do Dobšic dojde, nastane prý konec světa.

 

Tip na ubytování

 

Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, doporučuji vám mrknout i na web https://www.e-pobyty.cz/