Radov

Kraj: Jihočeský 

Okres: Strakonice

GPS souřadnice: 49.4243939N, 13.8201078E

Radov naleznete zde: https://mapy.cz/s/redozureto

Léto se pomalu chýlí ke konci a počasí mi zatím k pořádnému plavčení moc nepřálo. Když už mne tedy Puňťa při mých toulkách provází, rozhodl jsem se, že se vydám na průzkum do okolí Tchořovic, kde je rybník vedle rybníku. A průzkum se mi podařil, i když jsem ještě mnoho rybníků na Tchořovicku neprubnul. Dnes vám proto štěknu o tom, jak jsem prozkoumával rybník Radov a jeho okolí.

Byl krásný letní den a já jsem se rozhodl, že bych se mohl vyrazit vyplavčit. Přemluvil jsem člobrdici a než jsem se nadál, už jsem vyskakoval z Toyoťáka na malém parkovišťátku jen mrňousek od Tchořovic. Jen co se mé tlapky dotkly pevné země, jen co člobrdice pobalila nejnutnější věci, vyrazil jsem polní cestou podél několika málo domků do krásné přírody.

Než jsem se nadál, protlapkal jsem mezi poli a dotlapkal jsem do lesa. Polní cesta se změnila v měkoučkou lesní cestu plnou louží a loužiček. Lesní cestou jsem tlapkal jen chvíli, když jsem dotlapkal na rozcestí. Musel jsem se rozhodnout, zda se vydám doprava či doleva. Jelikož vpravo jsem byl nedávno, vydal jsem se zpevněnou lesní cestou doleva, zvědav, kam mne cesta zavede.

Tlapkal jsem pomalu po boku člobrdice a užíval si chvíli tady a teď. Famfrňák větřil bájo vůni vodičky, ušadla poslouchala dovádění kámošek kachen, ale očadla žádnou vodičku neviděla. Merčila jen stromy a keře. Ale celé mé já vědělo, že vodička je blízko.

Dodnes nevím proč, ale najednou se mé tlapky doly do pohybu. Chvost zamával člobrdici na rozloučenou a já jsem v mžiku svištěl kupředu po zpevněné lesní cestě vstříc novému dobrodružství.

Tlapka střídala tlapku, strom míjel strom. Prosvištěl jsem kolem pařezu, prosvištěl jsem kolem balvanu, když se příroda po mé tlapce rozevřela a já zmerčil tolik vodičky, jako už dlouho ne. Všude, kam po mé pravé tlapce očadlo dohlédlo, byla vodička. Uprostřed vodičky koukal z vody pořádný balvan a na něm seděla kámoška kachna vedle kámošky kachny. Na konci hráze, v dálce daleké, merčil jsem stromy a malý domek.

Jen co jsem vodičku zmerčil, věděl jsem, že si pořádně zaplavčím. Jenže kudy do vodičky, to jsem nevěděl. Stál jsem na hrázi, pode mnou byl krátký prudký svah. Svah ták prudký, že bych se z vodičky dostat nemusel. Zato do vodičky, to bych se dostal fofrnicky. Jen jeden dlouhý skok by mi stačil.

Se spoustou vodičky po pravé tlapce vydal jsem se po hrázi dál. Dosvištěl jsem do půlky hráze a svištěl jsem stále dál. Užuž jsem byl skoro na konci rybníku, když se přímo přede mnou, v celé své kráse, ukázal dřevěný domek a mrňousek za ním krásná cesta vedoucí přímo do rybníku.

To se ví, domek jsem nechal domkem. Věděl jsem, že ten mi neuteče. Kopnul jsem do vrtule a rychleji než rychle svištěl jsem kupředu. Prosvištěl jsem kolem domku, sesvištěl jsem po cestě. V mžiku jsem byl po bříško ve vodičce a než jsem se nadál, už jsem byl ve vodičce celý. Jen chvost a kebule mi koukala nad vodou. Jinak si celé mé já užívalo parádní koupel.

Plavčil jsem rybníkem do jeho středu, plavčil jsem podél hráze. Když už mi síly docházely, vylezl jsem z vodičky a prozkoumal domek, který jsem cestou obsvištěl. Zjistil jsem, že je to rybářský domek a podle vůně plný bašty pro mé vodní kámoše.

Když už jsem měl domek v merku, když jsem byl důkladně vyplavčen, vydal jsem se k člobrdici. Jen co jsem se po boku člobrdice zastavil, ozvalo se zahřmění. Nebylo to však zahřmění od kámošů Mračounů, pořádně zahřmělo mé bříško, které mělo po pořádné koupeli hlad. Hodil jsem očadlem na člobrdici a hned mi bylo jasné, kam bude má toulka pokračovat. Věděl jsem, že po boku člobrdice dojdu do blízkých Tchořovic do místní hospůdky na prima baštu. Tak jako vždy, když se toulám Tchořovickem.

Tip na blízkou restauraci

Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat místo kde se nabaštit, zastavte se v hospůdce Na kopečku v blízkých Tchořovicích. V hospůdce nejen skvěle vaří, ale točí i osvěžující malinovku a pivo Holba.