Studánka Pod Mehelníkem

 

Dnes vás zavedu ke studánce Pod Mehelníkem, která je důkladně ukrytá v hlubokých lesích Píseckých hor.

Tlapkal jsem jarní bučinou. Ptáčci mi zpívali do kroku, Puňťa mi vyhříval kožíšek a famfrňák si užíval báječnou vůni jarního lesa. Chvostem jsem si vrtěl spokojeně do kroku a celé mé já bylo zvědavé, kam mne tlapky zanesou.

Nikam jsem nespěchal. Tlapkal jsem spokojeně tempem, tlapka tlapku mine. Vrchol Velký Mehelník jsem měl za chvostem a pomalu jsem tlapkal z prudkého kopce. To vám štěknu, nebyl to žádná legranda. Tady svištět s větrem o závod, tak možná i vzlétnu. A to jsem nechtěl. Navíc jsem musel tlapkat na dohled člobrdici a ta šla opatrněji než opatrně.

Netrvalo dlouho a prudké klesání nahradilo klesání. Člobrdice zrychlila a já se rozhodl provětrat tlapky. Svištěl jsem kupředu a zpátky. Co chvilku jsem podběhl pod mladým stromkem a nechal si pohladit kožíšek. Stále jsem se však držel na cestě. Jinak by to ani nešlo. Les je tu hluboký a plný mladých rozčepýřených stromků. Stromků tak hustě rostoucích u sebe, že v nich určitě bydlí moji lesní kámoši. A ty jak moc dobře víte, v jejich domovech neruším.

Ani nevím, kolikrát jsem svištěl z kopečka, abych mohl svištět zpátky k člobrdici. Cestu jsem prosvištěl tolikrát, že jsem si myslel, že už mne nic nepřekvapí.

Opět jsem svištěl z kopečka, když v tom, najednou, zničehonic, objevila se po mé levé tlapce pěšinka. Les plný mladých rozčepýřených stromků jako mávnutím kouzelného proutku skončil a nahradily jej vysoké stromy. Pod stromy byla pěšinka, kterou jen o mrňousek dál následovala dřevěná lávka.

Všude, kam očadlo dohlédlo, byla nádherná, ba až pohádková příroda. Tou svištět, to by byla škoda. Tady jsem tlapkal pomalu a na každém kroku jsem se rozhlížel a prohlížel si místa, která jsem nikde jinde neviděl.

Míjel jsem lavičky svádějící k odpočinku, míjel jsem lavičky porostlé mechem a malými rostlinkami. Tlapkal jsem kolem pařezů porostlých mechem. Dokonce jsem tlapkal podél pařezů větších, než jsem byl já. Ty byly také porostlé mechem a dokonce i pidi houbičkami. Tlapky mne nesly po dřevěné lávce, která dokonale zapadla do okolní krajiny.

Užíval jsem okolní přírodu a nemohl se vynadívat. Kdysi dávno místo upravil člobrda a příroda jeho dílo dokončila. Dokončila jej však tak, že si tu jeden připadá jako v pohádce a zároveň se nemusí bát, že by se něco pokazilo.

Jak jsem se kochal přírodou, tlapky se nezastavily. Nesly mne stále kupředu, přímo za famfrňákem. Než jsem se nadál, donesly mne na konec lávky. A na konci lávky mne čekalo překvapení.

Stál jsem na konci lávky a prohlížel se místo, kam mne lávka zavedla. Po pravé tlapce jsem měl vzrostlé i mladé stromky. Před sebou jsem měl super bájo lázně. Lázně, kterými protéká potůček. Potůček, který vytéká z krásné studánky, která splynula s okolní přírodou, studánky Pod Mehelníkem.  

 

Poděkování

 

Rád bych poděkoval společnosti Lesy města Písek, která se podílela na vzniku tohoto článku. Více o společnosti a jejích aktivitách se dočtete na internetových stránkách https://lmpisek.cz/.

© 2021 - 2022 Všechna práva vyhrazena.